Založit novou webovou stránku nebo e-shopChci nový web
Pracovní postupy

PRACOVNÍ POSTUP – BETONOVÁ ZÁMKOVÁ DLAŽBA

Nejdůležitějším předpokladem správného položení zámkové dlažby je příprava podloží a podkladních vrstev na které závisí životnost, účelnost i estetika výsledného díla.

Prvním bodem postupu přípravy podloží je provedení výkopu v prostoru kde bude pokládána zámková dlažba a následné zhutnění a srovnání dna výkopu zpravidla válcováním. Hloubka dna výkopu pod uvažovaným výsledným povrchem ze zámkové dlažby je určena budoucím účelem a zatížením budované plochy. Zhutněné dno výkopu musí kopírovat plánovaný sklon budované plochy tak aby podkladní vrstvy měly ve všech místech plochy stejnou hloubku.

Druhým bodem je navezení hrubé podkladní vrstvy tvořené kamennou drtí o zrnitosti 16–32 mm a její řádné zhutnění zpravidla pomocí vibrační desky. Tato hrubá podkladní vrstva se připravuje při budování komunikací a ploch určených pro silniční provoz a ve zhutněném stavu má hloubku cca 250 až 350 mm. U některých zvláště zatěžovaných ploch může být tato vrstva ještě hlubší a mohou ji tvořit vrstvy drtě o zrnitosti 16 až 63 mm.

Třetím bodem je zpravidla osazení obrubníků, které vymezují hranice plochy pokryté zámkovou dlažbou. Postup a způsob zabudování obrubníků je popsán v katalogovém listu „Betonové obrubníky a krajníky“.

Čtvrtým bodem je navezení jemné podkladní vrstvy tvořené kamennou drtí o zrnitosti 8–16 mm a její řádné zhutnění pomocí vibrační desky. Tato jemná podkladní vrstva má ve zhutněném stavu hloubku cca 100 až 150 mm a u ploch a komunikací pro pěší a cyklistický provoz tvoří jedinou podkladní vrstvu uloženou přímo na dno výkopu.

Pátým bodem postupu je příprava ložní vrstvy jemné drtě o zrnitosti 2–5mm, případně 4–8 mm. Tato vrstva je již určena pro pokládku zámkové dlažby a proto je velmi důležité aby její povrch byl rovný a její hloubka rovnoměrná v celé ploše cca 30 až 40 mm (ve zhutněném stavu). K vytváření této vrstvy se obvykle používá dřevěných, nebo ocelových latí o výšce cca 40 až 50 mm (výška kladecí vrstvy před zhutněním) položených na zhutněném povrchu jemné podkladní vrstvy a vyrovnaných do roviny. Tyto latě slouží jako vodící pásy při srovnávání zasypané drtě kladecí vrstvy do roviny pomocí hliníkové lišty. Vytvořená kladecí vrstva se již před pokládkou dlažby nehutní a proto nesmí být v žádném případě narušena např. vstupováním, přejížděním atd. Po vyjmutí vodících latí a doplnění drtě do vzniklých dutin je podloží připraveno pro pokládku dlažby. Při přípravě podloží je nutné pamatovat na to, že po položení dlažby poklesne následným zhutněním úroveň dlážděného povrchu cca o 10 mm.

Pokládka zámkové dlažby se provádí do nezhutněné kladecí vrstvy z nejnižšího místa pokládané plochy směrem k nejvyššímu tak, aby kladecí vrstva nebyla narušena (tzn. z již položené dlažby). Nutné úpravy zámkové dlažby, např. u okrajů plochy nebo okolo poklopů kanalizace, se provádí pomocí pákových, příp. hydraulických lámaček nebo pomocí pily na beton. Pro komunikace a plochy pro pěší a cyklo provoz se používá dlažba tloušťky 60 mm, pro silniční provoz dlažba tloušťky 80 mm. Pokládka dlažby se provádí současně ze tří palet dlažby najednou, aby se docílilo barevně kompaktního odstínu povrchu. Zjevně poškozené kusy dlažby je třeba vyčlenit a nezabudovávat.

Po položení zámkové dlažby se provede první zasypání a vyplnění spár mezi jednotlivými kusy dlažby jemným křemičitým pískem o zrnitosti 0–2 mm, případně 0–4 mm pomocí koštěte a následně se plocha důkladně zamete. Jako materiálu pro výplň spár nesmí být použit písek obsahující vápenné nebo hlinité příměsi jinak je nebezpečí, následného prorůstání spár travinami a mechy a také tvoření vápenných výkvětů na povrchu dlažby. Zasypávání spár je nutno provádět suchým materiálem a vydlážděný povrch musí být rovněž suchý. Následně se provede dvojnásobné zhutnění celé plochy v příčném a podélném směru pomocí vibrační desky opatřené plastovým návlekem a druhé zasypání a vyplnění spár křemičitým pískem.

Zásadně nedoporučujeme pokládku zámkové dlažby do betonového lože ani lepení na betonový základ na plochách umístěných ve venkovním prostředí. Tento způsob pokládky odstraňuje hlavní výhody zámkové dlažby jako je snadná rozebíratelnost, odolnost proti dilatačnímu působení a odvádění dešťové vody do podloží a zároveň zvyšuje nebezpečí poškození vlivem působení mrazu v zimním období.

Závěrem je nutno upozornit, že pokládku zámkové dlažby je vhodné provádět za příznivých klimatických podmínek, nejlépe v suchých letních měsících kdy venkovní teploty neklesají pod 5 °C nad bodem mrazu. Během realizace i následného užívání je nutno chránit povrch dlažby proti otěru, náletům trav a dřevin a proti znečištění naplaveninami z okolních ploch případně znečistění ze stavební a jiné činnosti.

Na níže uvedeném obrázku jsou znázorněny doporučené skladby povrchů a podloží určené pro pěší
a cyklo provoz a pro silniční provoz.
 
 

PRACOVNÍ POSTUP – BETONOVÉ DLAŽDICE

Prvním předpokladem správného položení betonových dlaždic je příprava podloží a podkladních vrstev na teré závisí životnost, účelnost i estetika výsledného díla. Dlaždice se pokládají do podloží z kamenné drtě podobně jako zámková dlažba (chodníky, pěší zóny) nebo na plastové rohové terče (zvýšené terasy a pochozí části plochých střech).

Pokládka do podloží z kamenné drtě

Prvním bodem postupu přípravy podloží je provedení výkopu v prostoru kde budou položeny dlaždice a následné zhutnění a srovnání dna výkopu zpravidla válcováním. Zhutněné dno výkopu musí kopírovat plánovaný sklon budované plochy tak aby podkladní vrstvy měly ve všech místech plochy stejnou hloubku.

Druhým bodem je zpravidla osazení obrubníků, které vymezují hranice plochy pokryté dlaždicemi. Postup a způsob zabudování obrubníků je popsán v katalogovém listu „Betonové obrubníky a krajníky“.

Třetím bodem je navezení podkladní vrstvy tvořené kamennou drtí o zrnitosti 8–16 mm a její řádné zhutnění pomocí vibrační desky.Tato podkladní vrstva má ve zhutněném stavu hloubku cca 100 až 150 mm.

Čtvrtým bodem postupu je příprava kladecí vrstvy jemné drtě o zrnitosti 2–5mm, případně 0–8mm. Tato vrstva je určena pro pokládku dlaždic a proto je velmi důležité aby její povrch byl rovný a její hloubka rovnoměrná v celé ploše cca 30 až 40 mm. K vytváření této vrstvy se obvykle používá dřevěných, nebo ocelových latí patřičných rozměrů (výška kladecí vrstvy před položením dlaždic) uložených na zhutněném povrchu jemné podkladní vrstvy a vyrovnaných do roviny. Tyto latě slouží jako vodící pásy při srovnávání zasypané drtě kladecí vrstvy do roviny pomocí hliníkové lišty. Vytvořená kladecí vrstva se již před pokládkou dlaždic nehutní a proto nesmí být v žádném případě narušena např. vstupováním, přejížděním atd. Po vyjmutí vodících latí a doplnění drtě do vzniklých dutin je podloží připraveno pro pokládku dlaždic.

Pokládka dlaždic se provádí do nezhutněné kladecí vrstvy z nejnižšího místa pokládané plochy směrem k nejvyššímu tak, aby kladecí vrstva nebyla narušena (tzn. z již položené dlažby). Nutné úpravy dlaždic, např.u okrajů plochy nebo okolo poklopů kanalizace, se provádí pomocí úhlové brusky s diamantovým kotoučem nebo pomocí pily na beton. Zjevně poškozené kusy dlaždic je třeba vyčlenit a nezabudovávat. Při pokládce je důležité zachovávat mezi jednotlivými kusy dlaždic mezery (spáry) o šířce 3 až 4 mm a kontrolovat rovinnost těchto spár např. pomocí napnutého provázku. Rovněž velmi důležité je kontrolovat rovinnost položené plochy pomocí rovného dlouhého pravítka nebo latě a případné nerovnosti srovnávat poklepem na dlaždice pomocí gumové palice.

Po položení dlaždic se provede zasypání a vyplnění spár mezi jednotlivými kusy dlaždic jemným křemičitým pískem o zrnitosti 0–2 mm, případně 0–4 mm pomocí koštěte a následné důkladné zametení plochy. Jako materiálu pro výplň spár nesmí být použit písek obsahující vápenné nebo hlinité příměsi jinak je nebezpečí, prorůstání spár travinami a mechy a také tvoření vápenných výkvětů na povrchu dlaždic. Rovněž není vhodné spáry vyplňovat spárovací maltou nebo betonem nebo pokládat dlaždice bez mezer tzv. na sraz . Zasypávání spár je nutno provádět suchým materiálem a vydlážděný povrch musí být rovněž suchý. Po určitém čase je vhodné provést dosypání spár křemičitým pískem.

Pokládka do plastových terčů (není vhodná pro dlaždice 400 x 400 x 35 mm)

 

Před pokládkou dlaždic do plastových terčů, která se používá zejména u pochozích střech a teras, je nutné provést přípravu podkladu, který je většinou tvořen železobetonovou stropní deskou vyspádovanou spádovým betonem alespoň C 12/15 do odvodního potrubí dešťové kanalizace nebo okapního žlabu.

Tato betonová vrstva se natře penetračním nátěrem a pokryje parozábranou. Následně je možné podle potřeby uložit vrstvu tepelné izolace např. zhutněný polystyren. Na tuto vrstvu se použije vrstva geotextílie a celý podklad se uzavře vrstvou izolační fólie proti vlhkosti.

Na takto připravený podklad, který se od výše popsaného může lišit a obvykle je dán projektem stavby se dlaždice ukládají tak, že rohy čtyř sousedních dlaždic se podloží jedním plastovým terčem. Tento terč je zpravidla rozdělen na 4 segmenty distančními mezerníky což usnadňuje pokládku tím, že není nutné hlídat šířku spáry. Rovinnost položené plochy se dociluje podkládáním jednotlivých terčů plátky izolace nebo jiným vhodným materiálem, případně podkládáním dlaždic více terči na jednom místě. Pro tento účel je většina plastových terčů vybavena možností souosého zapadnutí více terčů do sebe. U takto položené dlažby zůstávají spáry nevyplněné a slouží k odtékání vody pod dlaždice odkud jsou samospádem odváděny do kanalizace.

Nedoporučujeme pokládku dlaždic do betonového lože ani lepení na betonový základ na plochách umístěných ve venkovním prostředí. Tento způsob pokládky odstraňuje hlavní výhody dlaždic jako je snadná rozebíratelnost, odolnost proti dilatačnímu působení a odvádění dešťové vody do podloží a zároveň zvyšuje nebezpečí poškození vlivem působení mrazu v zimním období.

Závěrem je nutno upozornit, že pokládku dlaždic je vhodné provádět za příznivých klimatických podmínek, nejlépe v suchých letních měsících kdy venkovní teploty neklesají pod 5 °C nad bodem mrazu. Během realizace i následného užívání je nutno chránit povrch dlažby proti otěru, náletům trav a dřevin a proti znečištění naplaveninami z okolních ploch případně znečistění ze stavební a jiné činnosti.

PRACOVNÍ POSTUP – BETONOVÉ OBRUBNÍKY

Vzhledem k určení obrubníků jako prvků oddělujících plochy s různým účelem i různé výškové úrovně je nejdůležitějším předpokladem pro správné osazení obrubníků a krajníků rozvržení a rozměření jejich umístění. Rozteč mezi obrubníky a výška uložení by měly vycházet nejen z projektovaných rozměrů ploch (komunikací) ale také z rozměrů použitých dlažebních prvků, aby se pokud možno minimalizoval objem jejich úprav a dořezů.

Obrubníky, resp. krajníky se osazují do betonového lože o tloušťce cca 80–100 mm s boční opěrkou vysokou min. do 1/3 výšky obrubníku. Betonové lože, tvořené čerstvou zavlhlou betonovou směsí třídy C 12/16 se obvykle ukládá na dobře zhutněnou hrubou podkladní vrstvu kamenné drtě. Obrubníky se z důvodů dilatačního působení kladou vedle sebe s distanční spárou cca 1 až 2 mm. Záhonové obrubníky mají styčné plochy tvarově upraveny pro vedení linie pokládky a možnost změny úhlu na pero a drážku, resp. kloub.

Nutné úpravy obrubníků (např. při zalomení sklonu terénu) se provádí pomocí pily na beton s diamantovým kotoučem. V žádném případě nelze doporučit dobetonovávat mezery nebo chybějící části mezi obrubníky. Důvodem je rozdílná kvalita betonu obrubníku a dobetonování a tím nebezpečí vydrolení. Zjevně poškozené obrubníky a krajníky je třeba vyčlenit a nezabudovávat.

Pro oddělení silničních komunikaci a ostatních ploch se používá silniční obrubník. Pro oddělení ploch pro pěší a cyklistický provoz od zatravněných ploch parků a záhonů se používá záhonových obrubníků. Pro nájezd z komunikace přes chodník do vjezdu na pozemek nebo do garáže lze použít silniční obrubník položený na plocho.

Následně po zatvrdnutí obrubníků v betonovém loži se pokračuje v budování ploch z dlažebních prvků dle postupů uvedených v příslušných katalogových listech, případně se provede jiný než betonový (např. živičný) povrch.

Závěrem je nutno upozornit, že pokládku betonových obrubníků a krajníků je vhodné provádět za příznivých klimatických podmínek, nejlépe v suchých letních měsících kdy venkovní teploty neklesají pod 5 °C nad bodem mrazu. Během realizace i následného užívání je nutno chránit povrch obrubníků proti otěru a znečištění naplaveninami z okolních ploch případně znečistění ze stavební a jiné činnosti.

 

 

 

 
TOPlist
Tvorba webových stránek na PageRide.com  |  Nahlásit protiprávní obsah!  |   Mapa stránek